Když jsem si pořizovala svoje první psy, resp. feny, zásobovaly mne ze začátku dostatkem vtipných historek pro to, abych mohla svoji kreativitu využít pro sepisování krátkých historek z natáčení, aby se se mnou zasmáli i přátelé. Bohužel, ale i bohudík pro mě, je tato vlastnost doprovázela opravdu jen ze začátku jejich života a jak dospívaly, zrály tam nahoře (rozumějte v mozečku) poměrně dobře. S dospělými fenami už jsem se tedy neocitla zdaleka tak často v situacích, kdy by se mi chtělo plakat a smát zároveň, jako na začátku, a tak na mě přišel pisatelskej blok.
Takže jsem si do života naservírovala zvíře, které se mentálně zaseklo na věku 6 měsíčního štěněte a byť je teď o 2,5 let starší a o 40kg těžší, dokáže i dnes překvapit a hlavně pobavit situacemi, o kterých se mi ani nezdálo.
Narsil Yukon s Divokou krví je po domácku Yukon, Yukin, Debil a v momentech největší frustrace Yukíčku-ty-seš-takovej-kokot!, neboť i když velmi záměrně boří představy, plány a fyzické bariéry lidí okolo sebe, pořád se u toho tváří jako pejsek, který nikdy v životě neudělal nic zlého naschvál a který by toho především nebyl ani schopen. Jeho životní optimismus je, když ne zrovna nanervyjdoucí, hodně nakažlivý a když si člověk odmyslí finanční a zdravotní újmy, je vlastně jednoduché vnořit se s ním do světa, kde je všechno jen hra, kdy život je film a on je hlavní postava, kdy Země a další planety a tělesa Sluneční soustavy neobíhají kolem Slunce, nýbrž berou Slunce za ruku a celý vesmír rotuje kolem Yukíčka.
Yukíček má tedy v životě 3 moudra, kterými se řídí:
1) Všichni lidé milují a uctívají jen jeho. Nezájem o obšťastnění své existence jeho přítomností je jasným náznakem, že s dotyčným něco není v pořádku, a je kriticky důležité tento pomatený stav mysli napravit urgentní dávkou Yukíčka.
2) Čas je relevantní a Yukíčkovy hodinky netikají tak, jako ty naše. To ho ale nijak netrápí, naopak je natolik sebevědomý ve své vlastní autoritě, že ví, že pokud mu náhodou něco uteče, nemá cenu se stresovat. Zdaleka ne protože by si řekl něco v smyslu “když to nechce jít se mnou, nemá tomu tak být”, ale protože vše se k němu vždycky spolehlivě zase vrátilo, neboť život bez Yukíčka je jako život bez slunce. Nemožný.
3) Deus Vult je pasé, dnes platí Yukon Vult. A stejně jako se kdysi následovala vůle Boží, i jeho vůle je hodna absolutní poslušnosti, neboť když se náhodou v řadách jeho uctívačů objeví kacíř, dokáže ho svou urputností, kopajícího a křičícího, dotlačit k výsledkům, které vyžaduje.
Jinými slovy není nic, co by Yukíčkovi mohlo stát v cestě. Vyjma vysokých zdí, plápolajících pásek ve většu, a postrojů na vycházky. Nic. A fyzické námahy, když se zrovna blbě vyspinkal. Fakt nic.