Na každý problém existuje řešení, stačí se zeptat, i když může být příčina vaší vinou.
Psa netlačit do kouta, zachovat k němu empatický a asertivní přístup.
Změny se nebudou dít ze dne na den, ať už psa budete chtít naučit cokoli, počítejte s tím, že to může být pomalejší proces.
Výchova nespočívá jen v poukazování na to, co pes dělá špatně, ale i chválení za to, co dělá dobře. Nepředpokládat, že jedno pochválení stačí a pes to bude považovat za standard.
Socializujte od začátku na co nejvíce věcí. Štěně s sebou berte kamkoli to bude možné.
Na druhou stranu nebuďte 24 h denně se psem. Čím dříve se naučí i tomu, že občas (nebo pravidelně) bude ponechán o samotě, tím jednodušší vás čeká společný život.
Buďte prozíraví a nenechte zprvu roztomilé a neškodné zvyky vygradovat do nežádoucího chování. Pokuste se si situace představit za několik let, buďto v horším měřítku, nebo častější, a řekněte si, zda jste s tím v pohodě. Pokud ne, tyto zvyky zakažte, či regulujte už v zárodcích.
Pes nedokáže uvažovat v hypotézách, tedy si nedokáže představovat svůj život takový, jaký by byl, kdyby neměl nastavené žádné mantinely. Nezaobírejte se tedy otázkami, jak by žil, kdyby si ho vzal někdo jiný, zda-li by byl spokojenější v jiné situaci… Snažte se najít zlatou střední cestu mezi vaším pohodlím a jeho štěstím v rámci smečky, vzájemné bezpečnosti a zdravotní prosperitě a jednou nastavená pravidla neporušujte.
Dbejte vždy na fakt, že nesete 100% zodpovědnost za svého psa. Nikdo se vás při nehodě nebude ptát, zda je vycvičený, jestli vás doma poslouchá a jestli způsobená nehoda byla vina vaše, nebo někoho cizího. Zvlášť co se týká větších či menších ublížení na zdraví člověka, vina je vždy psa, i když vlastně není. Nebuďte proto bezohlední a vždy mějte svého psa pod kompletní kontrolou, pro bezpečí ostatních, i jeho samotného. Nestyďte se lidem zakázat si ho hladit, pokud zrovna nemá den, nenechávejte ho o samotě bez dozoru na veřejných místech, kde by si ho chtěli pohladit kolemjdoucí, nebo ho provokovat, nepouštějte ho na volno ve frekventovaných místech, nemáte-li na 100 % naučené přivolání.
Nic není na 100 %. I když se vám může nějaký čas zdát, že je, nenechejte se uvést do stavu falešné jistoty. Pamatujte na 2P - Prevence, Prozíravost. Nenechávejte věci náhodě.
Kostra psa se vyvíjí do 1. roku. Neuspěchejte tedy psovo zařazení do vašeho aktivního života a neberte jej na příliš dlouhé procházky. Obecné pravidlo, co se týče vzdáleností, které štěně zvládne, je “co měsíc, to kilometr”. Ve 3 měsících proto můžete na procházku o 3 kilometrech atd. Neplést si pohyb kontinuální s pohybem s možností odpočinku. Je jasné, že za den toho štěně může naběhat mnohem více, v tomto případě se tím myslí vycházka, kde se opravdu neustále jde. Je možné zkusit i delší trasy, ale během nich je nutné štěněti dopřát půl hodinu až hodinu času na to si odpočinout, a i přes to počítat s tím, že se může následně unavit a budete jej muset domů odnést v náručí.
Náročnější sporty jako běh, běh u kola či dlouhé treky nechejte po 1. narozeninách, v lepším případě po RTG vyšetřeních.
Máte-li doma schody, noste do nich štěně, dokud je to pro vás fyzicky možné. Štěně se po nich naučí samo od sebe tak či tak, ale neustálé běhání nahoru a dolů může mít špatný vliv na vývoj jeho kostry. Pokud už se stane nošení v náručí fyzicky nemožné, dbejte na to, aby pes schody scházel a vycházel aspoň pomalu.
Dbejte na dobrou kondici svého psa. Štěně bývá žravé a není od věci mu zvýšit dávku během období vývinu, ale udržujte jej v atletické kondici, aby mu nadváha nezhoršila vývin pohybového aparátu. I dospělý pes v atletické kondici se cítí pohodlněji než pes při těle, ačkoli by si člověk řekl, že tlustší pes musí být kvalitně krmen. Jde psa krmit kvalitně i tak, aby neměl nadváhu.
Dbejte na správnou intonaci při komunikaci se psem. Snažte se, aby chvála opravdu jako chvála zněla, a to samé platí pro trest. Vyvarujte se monotónního hlasu, a i za předpokladu, že na vás budou venku lidé divně koukat, se snažte psovi předanou informaci co nejvíce přiblížit, aby vždy rozuměl, jestli něco udělal správně, nebo ne.
Jistotou v životě psa jsou rituály. Jak a kde tyto rituály zavedete už je na vašem uvážení, ale je důležité, abyste tato rozhodnutí dělali vědomě i vůči vašim vlastním potřebám, nikoli jen protože je to potřeba pro psa. Pokud si smyslem rituálu nejste naprosto jisti, hrozí, že jej budete mít tendenci nedodržovat. To pak může v psovi vyvolat zmatek, nejistotu, která může ve vyhrocenějších situacích manifestovat strachem či agresí.
ČSV jsou většinou velmi žravá zvířata a žerou, dokud je, ne dokud jsou plní. Nenechávejte psovi plnou misku neustále k dispozici (narozdíl od vody, tu musí mít k dispozici vždy a všude) a krmte úměrně věku a fyzické kondici v pravidelných dávkách.
Pilířem správně vychovaného psa je důslednost. Spousta lidí se nechá na začátku udyndat, že mají doma malé štěňátko, které je jistě velmi roztomilé a poté mají problémy s kázní u dospělého psa. Osobně to vnímám naopak a největší vojnu dostává právě malé štěně proto, aby pak v dospělosti, kdy jsem si jistá, že vždy přesně chápe, co po něm chci, si mohu dovolit ho trochu rozmazlovat.
Nepodceňujte socializaci. Nedostatky způsobené v mládí se pak těžce a dlouho napravují v dospělosti.
Socializace není proces jen během období psova mládí a je nutné ji neustále obnovovat a zlepšovat po celý život psa.
Nevyhýbejte se situacím jen proto, že se psovi zdají být nepříjemné. Nejen, že se to pak může stát problematické později v životě, ale pes si může zvyknout, že při určité reakci se může vyhnout aktivitě, i když pro něj není nijak traumatická. Pracujte tedy na pomalém a jistém zvykání do té doby, dokud pes nebude psychicky v pohodě a v následném upevňování tohoto pocitu.
