Že jsem chtěla na Girči letos začít chovat spousta lidí věděla. Od začátku roku jsem každý den netrpělivě čekala, kdy začne hárat, byla nadšená z každého náznaku trochu promiskuitnějšího chování, než je u ní zvykem, a nakonec si byla jistá, že ačkoli Girča chce, ze slušnosti počká, až začne hárat Thyřena. A na má slova došlo - začala T, a přesně den po ní byla v závěsu i Girča.
Mezitím se odehrála spousta hodin strávených na internetu hledáním toho správného krycího psa, se kterým toto nové dobrodružství začít. Který položí pevné základy i do budoucnosti následujícím vrhům a hlavně, ze kterých budou ti nejlepší parťáci. Proběhla spousta otázek, spousta přemýšlení, spousta změn, když jsem se nakonec rozhodla pro psa Attila Sirius s Divokou Krví. Krycí list jsme měli potvrzený, s Terkou (chovatelkou Attily) a Hankou (majitelkou Attily) už bylo všechno připravené, domluvené, trasa k Attilovi byla uložena do GPSky a nezbývalo než krevními testy sledovat hladiny progesteronu, neboť kdybych se řídila Girčinými choutkami, strávila bych u Hanky s Attilou celý měsíc a Girči by ta frnda asi upadla.
Mezitím nás doma čekala nepříjemná situace, které jsem, narozdíl od posledního hárání, tentokrát nemohla utéct. Měla jsem doma dvě háravky, které dosáhnou nejvoňavějšího období zhruba ve stejný čas a jednoho pubertálního mamuta, který tyto změny postupně začal čím dál víc prožívat. Od prvního dne, kdy holky začaly hárat, je tedy čekal tvrdý režim rotace v kleci doma, či v kotci venku, který při každé výměně doprovázel hlasitý protest hlavně čévéčka, které bylo zrovna zavřeno. Přes den jsme tedy během naší přítomnosti měli zavřené buď holky, nebo Yukina, a pokud bylo potřeba jít něco dělat na zahradu, neboť se začalo oteplovat, přesunuli jsme je do kotce. I centrum života celé domácnosti se přesunulo do ložnice, kde vyrostla klec, abychom v noci mohli spát se psy v jedné místnosti, neboť kdybychom kohokoli z nich nechali samotného v kleci přes noc, nevyspali bychom se vůbec a čím víc jsme jim bránili být si bízko, tím větší byly protesty. Každé ráno jsme pak při odchodu do práce nechali Yukiho venku v kotci a holky zamčené v domě v kleci, a každé ráno se ozývaly žalozpěvy zakázané lásky z obou stanovišť. Pokud tomu tak bylo i přes den, a spíš než “pokud” by bylo lepší ptát se “kolikrát”, jsme bohužel nevěděli, neboť Yukin z frustrace rozbil kameru ve venkovním kotci. Každý den jsme se proto vraceli domů a čekali, zda na nás nebude čekat mamut hned za vraty.
A dařilo se poměrně úspěšně. Psi si k sobě neměli šanci pomalu ani čichnout bez toho, aby mezi nimi nebyla mříž. Že jsme moc nespali byla věc druhá, ale měl to být jen měsíc a jelikož nešlo utéct, museli jsme se patřičně zocelit. Problém ale nastal v tom, že ačkoli to nebylo poprvé, co Girča hárala, bylo to poprvé, co jsem tento cyklus opravdu a zblízka pozorovala a na začátku jsem měla trochu odlišná očekávání o jeho průběhu, hlavně taky protože poslední loňské hárání jsme s Yukonem strávily pouze na začátku a pak se mi podařilo na 2 týdny odjet na Vysočinu.
Začala jsem proto od druhého týdne jezdit na pravidelné odběry krve pro kontrolu hladiny progesteronu. Myslela jsem si, že bude 1. týden příprava, během 2. týdne nastane ta nejhorší část/ovulace, a pak se to zas týden bude rozvolňovat (a děkovala všem svatým chlupatým, že má Girča tak pravidelná a relativně krátká hárání), jenže rozvolňovací část už evidentně nespadala do časového harmonogramu, takže to byly 2 týdny příprav a během 3. týdne došlo na nejhorší.
Zamilovaní puberťáci nám situaci neusnadňovali ani o píď - Yukon byl skálopevně přesvědčený, že bude Girča jeho, už od prvního dne, a Girča je tak vilná fena, že by se nechala nakrýt i když zrovna nehárá. V pátek druhého týdne jsem s ní byla na odběru a výsledky byly o 0,10 ng/ml nižší než dva dny předtím, plánovala jsem tedy nějak přetrpět víkend a pak po začátku následujícího týdne odebrat krev znovu a eventuálně vyjet směr Attila. Víkend jsme přetrpěli, Yukin došel takové frustrace, že přestal jíst, což jsme zprvu přisuzovali faktu, že už byl v psychické a fyzické agónii dva týdny, ale ukázalo se, že to byl jediný spolehlivý ukazatel toho, že Girča už víc připravenější být nemůže. Jenže to jsme zjistili až potom, co jsme nechali psy na 5 minut bez dozoru (holky v kotci, Yukiho na volno) a šli se převléct z civilního oblečení do něčeho vhodnějšího na stříhání ovcí. Během tak krátké doby vytrhali společně díru do 3 vrstev ochranného pletiva, Girča se protáhla otvorem 20x20cm… My slyšeli pouze, jak kvikla, když se prolézajíc pletivem škrábla na zádech, ale během těch 5 sekund, co nám zabralo vyběhnout z domu, už se stihli svázat.
Po tom, co jsem se z existenční krize vrátila na posledních 5 minut jejich milostného aktu, jsem preventivně prohnala Girču po zahradě, aby v ní zůstalo co nejméně semene, naložila ji do auta a jela na veterinu na další odběr. Ukázalo se, že během těch pár dní od posledního odběru Girčin progesteron dosáhl nejen žádaných hodnot, ale taky je drasticky převýšil. O hodinu později mi tedy volali, že její hodnoty jsou 45ng/ml a že pokud chci jet krýt, mám to jet urychleně zkusit, ale šance nejsou příliš přívětivé. Tož... zkoušet už nemělo smysl.
Nehoda byla ihned nahlášena klubu.
Pravý problém ale v této situaci byl ten, že Girča si už loňský rok mezipsí vztahy užila taky. Pravý a jediný důvod, proč jsem se rozhodla tento vrh nechat narodit je, že nechci vystavovat Girču 2x během půl roku zásahu Alizinem, neboť názory na něj se stále různí dostatečně na to, že si nejsem jistá, zda po něm tentokrát vyjde Girča v plném zdraví.
Toto rozhodnutí se neobejde bez ceny, kterou je potřeba zaplatit. Ať už mluvíme o sankcích a povinnostech nařízených klubem, tak o faktu, že pokud se nestane zázrak a nenarodí se všechna štěňata zdravá,čekají nás i ztráty - nejen krátce po porodu, ale i pár let na to, úplně zbytečně. I když jsem se na Girčino těhotenství a první vrh velmi těšila, a stále těším, není to jednoduché a nemohu tvrdit, že je to pouze dobrá zpráva. Čeká nás upřednostnění menšího zla před mnohem větším, hodně bolesti, ale doufám, že i mnoho hezkého. Opravdu to ale nebyl způsob, jak jsem si představovala že s chovem začnu…
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Štěňata budou čistokrevní Českoslovenští Vlčáci. Narodí se dvěma oficiálně uchovněným jedincům a bude jim vystaven Průkaz původu.
Veškerá zdravotní i administrativní dokumentace obou rodičů k dispozici při osobní návštěvě.
Vyjádření klubu zde.
Web “s Divokou Krví” s více informacemi: https://www.sdivokoukrvi.cz/nehoda-yukon-gira/
