Povaha každého ČSV je natolik jedinečná, že co kus, to manuál. Existují ale charakteristiky vesměs společné pro plemeno a vyskytující se v různých intenzitách. Následující výčet je tedy hlavně Girčino “desatero”.
1) Lovecký pud
U Československého vlčáka je nízká pravděpodobnost, že se loveckému pudu zájemce u svého zvířete vyhne. Girča není výjimkou – je to nadšený lovec, lovení ji baví a jen málo věcí jí v tom zabrání; jednou z nich je vodítko. Dokud jsou zvířata na místě a nevěnují jí pozornost, jako to dělají například zvířata hospodářská zvyklá na psy z vesnice, nemá potřebu, ale jakmile to utíká, je vymalováno. Velikost ji taky nijak nelimituje. Loví myši a lovila by zajíce i srny, kdyby k tomu měla příležitost. V jejím případě je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a pozornosti vůči svému okolí, a být, jak se říká, ideálně o 10 kroků napřed a vidět až za roh.
2) Vztah k člověku
Bavíme-li se o člověku cizím, pokud není vyloženě vyprovokována, nebo nehlídá, Girča cizí lidi ignoruje. Může kolem ní procházet kdo chce, může si ji za mého dozoru i pohladit kdo chce, ale přílišné afektovanosti se od ní naprosto cizí člověk nedočká. Tuto vlastnost se naučila od Thyry, která to vnímá stejně, avšak Girča byla jako malé štěňátko extrémně sociální, a tak jí narozdíl od Thyry trvá podstatně kratší čas člověka přijmout do smečky a oblíbit si ho. Stačí pár minut strávených spolu a druhé setkání už je mnohem veselejší a přátelštější.
Mezi lidmi, které dobře zná, je velmi submisivní a případné konflikty řeší velice efektivní omluvou. Je pak těžké být naštvaný na psa, který si míní uvrtět ocas, ztratil uši a snaží se vám jazykem zajet do všech otvorů a zákoutí na obličeji. Její omluvy jsou intenzivní, ale upřímné. Je velmi kontaktní, má ráda aspoň minimální možný kontakt a když může, leží tak, aby se mě aspoň nějak dotýkala. Naprosto nejradši se ale buď natáhne přímo přese mě, nebo si na mě lehne hlavou. I venku, kde má na práci spoustu průzkumů, si ráda přijde pro rychlou pusu nebo pohlazení, než zas odběhne dělat věci vlčákové. Je hravá, veselá, milá, jemně drzá, ale nemíní nijak ublížit (aspoň ne úmyslně), nedělá okázalé protesty a nedělá naschvály.
Girča nemá vlohy k agresivitě, při zkoušce vloh k obranám nevykazovala zájem o zákus, zato má silný hlídací pud a můžu si být jistá, že budu vědět o komkoliv, kdo nezván naruší “náš” perimetr.
3) Krádež jídla
Girča je velmi motivovaná na jídlo. Svoji denní porci si sice vychutnává, jak dlouho to jen jde, ale pamlsky a jídlo pro lidi jsou její slabinou. Proto v domácnosti, kde je zrovna přítomna, není radno nechávat jakékoli jídlo v přímém dosahu. Nepohrdne totiž ani masem, ani např. piškotovým korpusem na dort. Ačkoli se snažíme ji tento zlozvyk odnaučit, myslím, že je to silnější než ona sama. Jestli si je tedy jistá, že ji nikdo nevidí, rozlučte se s čímkoli, co měla zrovna k dispozici. K tolik vytouženým lahůdkám se naštěstí nedostává “přes mrtvoly” - neotevírá si lednici ani skříňky, na rozdíl od případů určitých expertů jsem nikdy nemusela kuchyňský nábytek zabezpečovat nijak navíc. Všimla jsem si ale při pořízení prvního mrazáku, že zvědavě sleduje, jak s ním manipuluji a od té doby jsem první cca měsíc k mrazáku chodila zásadně v její nepřítomnost. Co kdyby…
4) Vztah k ostatním psům
Shodou nešťastných okolností jsme během Girčina mládí nebyli schopni najít moc psů, kteří by k ní byli milí. I psi, kteří měli zájem o to hrát si s T, dospělí podotýkám, na malé dvouměsíční štěňátko vrčeli již z dálky. Jediné pochopení našla Girča mezi svými, a tak jsou momentálně v rámci možností nejlépe tolerovaná plemena vlčáci (Českoslovenští a Saarloosovi) do jisté míry i Švýcarové. Z nějakého důvodu Girča není reaktivní na malá plemena; čím menší pes je, tím míň jí záleží na pohlaví a psa spíš ignoruje. U velkých plemen je reaktivní na feny a vlastně na kohokoli, kdo na ni v daný moment vrčí a štěká. Nemá ráda vlezlé a nevychované mladé psy, kteří se ani neseznámí a míří jí čumákem pod ocas, naopak je pro ni atraktivní psův nezájem a čím víc ji pes ignoruje, tím víc se ho snaží zaujmout.
Co se týče psů, které zná od mládí, Girča si je velmi dobře pamatuje a uchovává si tato přátelství. Může se tedy i v dospělosti vidět se svou matkou, sestrami, polosourozenci, i dalšími psími přáteli. Největší problém je tedy v navazování nových kontaktů.
5) Destrukce majetku
Za svůj život mi toho Girča rozkousala opravdu málo. Jako malá měla nějaký čas obsesi kousat nabíjecí kabely od telefonu, jednou pokousala tvrdou vazbu knížky (obsah netknut), ale jinak nic zásadního. Má však zálibu jíst a trhat kapesníčky, ideálně použité, což jí vydrželo do dospělosti. Doplňuji, že nízké ztráty na majetku jsou především díky tomu, že je Girča od mala učena na samotu v kotci/kleci. Předpokládám, že nemít ji dostatečně zabezpečenou, mohla by doma napáchat škody mnohem větší. Venku je to vášnivý zahradník a sem tam člověk najde díru.
6) Všestrannost
Girča je velmi versatilní a se změnou nemá problém. Zažila byt, i dům se zahradou, dlouhé výlety i období minima pohybu (během mé nemoci), dlouhé cesty autem, snáší zimu i léto, je na ni opravdu spoleh ve všem, co s ní vymyslím. Ona je jednoduše ráda, že může být se smečkou, ať už se děje cokoli.
7) Útěk
Naštěstí s tímto problém nemám. Pokud jsem doma/na zahradě, Girča nemá absolutně žádné ambice se z pozemku dostat a udělala by to jen v případě, kdybych ji nechala nezabezpečenou a odešla, nebo kdyby ji na druhé straně překážky provokovala např. kočka. Není ale problém ji pustit na zahradu a sama zůstat uvnitř domu. Spíš než, že by utekla, udělá, co potřebuje a zase se snaží dostat dovnitř za mnou. To však neznamená, že nemám dostatečně zabezpečený pozemek, aby ji něco jako útěk nemělo ani šanci napadnout.
8) Důvěra a manipulace
S Girčou mám velmi důvěrný vztah. Mohu s ní manipulovat, jak chci, cokoli jí nasadit, jakkoli ji zvednout, nosit ji na ramenech, a co je nejdůležitější, toto pouto zůstává i během zranění a bolesti. Girča je trochu hysterka ohledně ran, nikdy jsem ale neměla problém ji sama doma ošetřit. Bohužel měla jako roční pes nepříjemnou zkušenost u veterináře a jeden čas byla u různých kontrol velmi nepříjemná, ale i to se časem zlepšuje, a i když si myslím, že to pro ni nikdy nebude zrovna příjemná aktivita, minimálně vím, že to nebude boj na život a na smrt. Jako malá měla ze začátku problém s postrojem, ale i ten jsme úspěšně vyřešily, je zvyklá na košík, obvaz packy i límec. Stejně tak si ode mě nechá ostříhat drápky, zkontrolovat oči, uši i tlamu a je zvyklá na manipulaci za ocas.
9) Energie
Téma energie je poměrně obsáhlé. Od své matky má Girča predispozice k tomu být tryskomyš, a v mládí jí doopravdy byla. Do cca 1. roku jsem měla pocit, že musí vidět svět zpomaleně, jelikož její realita musela být mnohonásobně rychlejší než ta naše. S časem a věkem se stabilizovala na trochu normálnějších hodnotách, ale je pořád velmi čilá, hbitá a aktivní. Naštěstí se naučila i odpočívat, takže chápe rozdíl ve výdeji energie venku a doma. Doma umí být klidná, leží, nezlobí a nedělá z domu kůlničku na dříví.
10) Způsoby vyjadřování
Girča je velmi zubatý tvor. Nemá samozřejmě víc zubů než ostatní psi, jen je velmi ráda ukazuje při hře. Je obecně obličejově velmi expresivní a člověk se musí naučit, že ne všechno cenění zubů znamená problém. Hlasově se pohybuje mezi dvěma extrémy. Doma, v klidu, je potichu, bručení v jejím případě znamená opravdu výstrahu, nikoli jen snahu o vokální komunikaci, jako je to např. u Yukiho, v momentě nadšení ale všemožně ječí, piští, kvičí, vyštěkává a snaží se svou radost vyjádřit všemožnými způsoby. Proto jsou u nás nejhlučnější vítačky po příchodu z práce a psí hry, kdy se ozývá z šedého chumlu všemožné vrčení, bručení, cvakání zuby, kvikání a provokativní štěkot.
