Thyra je fena křížence Bílého švýcarského ovčáka, která vede domácnost. Ačkoli je to dnes fena, na kterou se ani jeden z vlčáků doma neopováží podívat špatně, jako malá byla velmi bojácná, takže jsem s ní podnikala opatrnou a kontrolovanou socializaci, a v době, kdy jsem si byla jistá jejím pokrokem a byly jsme spolu v prostředí se psy, které jsem znala, musela jsem se přes všechnu svoji potřebu neustále ji chránit a držet u sebe přemáhat a vést ji k tomu, aby objevovala svět i sama a učila se zvládat všelijaké situace se mnou jako pouhou podporou, nikoli abych je za ni řešila já.
Tímto velmi řízeným a pomalým procesem a zároveň i faktem, že T od 1. roku trávila spoustu času se smečkou Saarloosových vlčáků, se z ní stala v dospělosti sebevědomá fena, která si rozhodně nenechá jen tak něco líbit. V duši je to stále jemný tvor, je neagresivní a konfliktu se aktivně vyhýbá, ale nebojí se řádně si srovnat drzou omladinu.
Přes tento osobnostní vývoj je pořád velmi spjatá se mnou a je z ní můj stín a moje pravá ruka. Vzhledem k původu, resp. jeho absenci, sama nikdy štěňata neměla a mít nebude, avšak mateřstvím si prošla s malou Girčou. Stal se z ní Girčin mentor, nejlepší přítel a v útlém věku i náhrada mámy; tento vztah jim vydržel i do Girčiny dospělosti, a i k cizím štěňatům má T velmi mateřský přístup - je klidná, už ví, jak dlouho mladým co dovolovat a kdy už je potřeba je začít vychovávat.
Z Thyříka se pak velmi organicky stala hlava, a hlavně taková máma, celé smečky. Je vyrovnaná, spravedlivá, zároveň asertivní a nikdy svoji autoritu neláme zbytečně přes koleno. Je pečovatelská, stará se o čistotu očí i uší zbytku smečky a když už jí šedé mozky lezou krkem, zabaví se tím, co nejvíc ze všeho na světě miluje: balonky a klacky. Je to věčně optimistický tvor milující jídlo a společnost svých oblíbených psů a lidí, mezi kterými se může uvolnit a skutečně si na plno a bez starostí užívat života.